Charlieho dopis

píšu vám tyto řádky s vědomím, že má cesta se pomalu chylí ke koncu, ale vaše teprve začíná nebo pokračuje. Za těch téměř třicet let, co jsme společně chránili naši krásnou ostrovskou přírodu, jsem poznal, že nejcennější není to, co dokážeme zachránit my, ale to, co dokážeme předat dalším generacím.

Když jsem v roce 1989 zakládal naši organizaci, měl jsem sen. Sen o tom, že se podaří zachovat to nejcennější z naší krajiny - Třebovské stěny s jejich vzácnými rostlinami, Kaštánek s jeho původními lesy, mokřady plné života a všechny ty malé, ale o to důležitější kousky přírody, které dělají náš Ostrov skutečně zeleným.

Dnes, když se ohlížím zpět, vidím, že se nám mnoho podařilo. Naše rezervace jsou chráněné, biokoridor funguje, mladí lidé se učí milovat přírodu. Ale vidím také, že práce není nikdy hotová. Příroda potřebuje naši péči každý den, každý rok, každé desetiletí.

Proto vás prosím - pokračujte. Pokračujte v tom, co jsme začali. Nejen proto, že je to naše povinnost, ale proto, že je to naše radost. Každé ráno, kdy jsem vyšel do terénu, každý den strávený v přírodě byl pro mě darem. Doufám, že i pro vás bude ochrana přírody zdrojem radosti a naplnění.

Nezapomínejte na to, že nejsme jen ochránci přírody - jsme také učitelé. Každý člověk, kterého dokážeme inspirovat k lásce k přírodě, je naší největší výhrou. Každé dítě, které se naučí rozpoznat zpěv ptáků nebo pozná vzácnou rostlinu, je zárukou toho, že naše práce bude pokračovat i v budoucnu.

Buďte trpěliví. Příroda má svůj vlastní čas a my se mu musíme přizpůsobit. Někdy se výsledky naší práce projeví až za roky, někdy za desetiletí. Ale věřte mi - každá hodina strávená v terénu, každá vysazená rostlina, každý zachráněný biotop má smysl.

A nakonec - nezapomínejte se radovat. Radujte se z každého nového objevu, z každého úspěchu, z každého krásného okamžiku stráveného v přírodě. Radost je to, co nás žene vpřed, co nám dává sílu pokračovat i v těžkých chvílích.